Konverzace: Nutnost nebo přežitek?
30. 11. 2010
„ Když chcete umět dobře mluvit francouzsky, musíte se francouzštině věnovat alespoň šest hodin týdně!“ vřeštěl na nás, vyděšené studenty, náš učitel a šílenecky při tom koulel očima. Brzy jsme na tento neblaze proslulý výstup zapomněli, ovšem sám se nám připomněl hned následující rok gymnázia, když jsme v rozvrhu pod nadpisem francouzština našli opravdu číslo šest. Jak je to možné, vrtalo nám hlavou, a brzy jsme se to měli dozvědět. Francouzská konverzace. Naše téměř každodenní setkávání s francouzštinou okořenilo dalších devadesát minut bez přestávky, během kterých jsme měli mluvit francouzsky, konverzovat, zdokonalovat výslovnost a spoustu dalších věcí. Francouzská konverzace. Nemilosrdná příprava k maturitě, ale snad i do života. Nemůžu říct, že bychom touto představou byli jakkoli nadšeni.
Po několika prvních a zoufale marných pokusech změnit oficiální jazyk francouzské konverzace na češtinu, jsme se slabošsky poddali. Přece jen jsme se pokusili sestavovat plynulé promluvy o cestování, nemocích, památkách Francie… Zkrátka jsme zodpovědně sledovali osnovy maturitních otázek a bez remcání plnili úkoly, které nám naše profesorka zadávala. I když se dvouhodinovka francouzské konverzace v našem rozvrhu skvěla na neodolatelném místě sedmé a osmé hodiny čtvrteční, brzy jsme si začali zvykat. A co, zvykat, Brzy jsme se na francouzskou konverzaci začali téměř i těšit. Ze znechuceného: „ Ježiš, ještě ta šílená francouzská konverzace,“ na „To je v pohodě, už jen francouzská konverzace“. I když se může zdát rozdíl nepatrný, není tomu tak. To si jen vystresovaní maturanti začali uvědomovat, že se jedná jen o klidný pokec v cizím jazyce a navíc se stane neocenitelným za pár měsíců, až stanou před maturitní komisí.
A taky že jo. S jakou láskou a něžností jsem v onen den D vzpomínala na napomínání profesorky, ať už sakra přestaneme mluvit česky, od čeho že tu ona jinak je. Sentiment ze mě přímo kapal, když jsem si čile vybavovala fráze, které mi byly s mateřskou důkladností namláceny do hlavy. Upřímně se musím přiznat, že nebýt šesti hodin francouzštiny týdně a hlavně francouzské konverzace, od maturity bych rozhodně neodcházela s čistým štítem a už vůbec ne s příkladnou jedničkou. A proto můžu všem bezbožným pochybovačům francouzskou konverzaci, ostatně jakoukoli konverzaci, jedině doporučit. To je totiž právě to, co je u cizího jazyka to nejdůležitější. Francouz po vás totiž nebude chtít vyčasovat nepravidelná slovesa (alespoň většinou), ale bude si s vámi chtít povídat. To je překvapení, viďte! Není se čeho bát, francouzské konverzaci každý přijde brzy na chuť. Tak čile konverzujme!